I did it again!


Nebo jsem se o to tedy alespoň pokusila. Ano byla jsem už podruhé darovat krev v Krevním centru Fakultní nemocnice Ostrava v Ostravě Porubě. Původně jsem chtěla jít už dříve, cca koncem února, ale kvůli nachlazení jsem to musela ještě minimálně o 4 týdny odložit. Tak jsem nakonec vyrazila 5.4. ráno na 7:00. A jak to proběhlo?





Největší problém, když jdu na krev, mi dělá vypít dostatek vody, protože (ačkoliv by to tak nemělo být) piju docela málo. Takže mým prvním problémem bylo dojet přes půlku Ostravy do krevního centra a nepočůrat se, jelikož tolik kolik jsem toho vypila ráno před odběrem, někdy nevypiju za celý den. No ale nakonec jsem to zvládla až do Krevního centra a dokonce jsem tam dorazila na čas (což v takovou brzkou raní hodinu není vůbec jednoduché v mém případě - #iamnotamorningperson).



První novinkou bylo elektronické vyplňování dotazníku. Jako největší pán jsem si ho tam přinesla vytištěný a vyplněný už z domu, abych se tam s tím nemusela zdržovat. A v tom mi paní v šatně oznámila, že se papírové už nepoužívají a že si ho mám vyplnit elektronicky na počítači v čekárně. Ha ha ok, ale já chytrá už si vzala číslo, aby mě mohli zavolat do evidence, takže když jsem vyplňovala onen prokletý dotazník, tak moje číslo už nějakou dobu blikalo na displeji. Ještě, že tam takhle po ránu nebylo na krev moc lidí.


Prošla jsem tedy všechna vyšetření, pohovory, poseděla si v bufetu s rohlíkem a čajem a pak mě konečně zavolali do odběrové místnosti. Vše bylo ok, lehla/sedla jsem si na to jejich lehátko nebo jak to nazvat a sestřička mě "napíchla" na sáček. Ale nějak se jí něco nezdálo a krev tekla pomalu, což jsem nechápala proč, když jsem toho tolik vypila. Cca 2 minuty mi tam tu jehlu různě štelovala, zkoušela mi ruku stáhnout aby se krev lépe natlakovala, ale beze změny. Po chvilce hmatání kolem jehly nakonec konstatovala, že mi a žíla musela prasknout nebo že to špatně napíchla a projela ji naskrz, takže to nebudeme hrotit a že si mám přijít příště, což je bohužel opět za půl roku. 


Někdy se prostě stane, že žíla někde pukne nebo že ji sestřička špatně napíchne (já sama sí žíly nevidím, nechápu jak se sestřičky můžou trefit a ještě ji nepropíchnout), takže můj asi tři minuty trvající odběr bohužel předčasně skončil. Odebrala jen takový malý sáček, který pak použila na vzorky. Bylo mi řečeno, že budu mít nejspíše modřinu, tak jsem čekala, co to bude za moňo, ale nic hrozného se nekonalo. Prostě modřina jako po pádu na kole.


I když moje krev tentokrát asi nikoho nezachrání, což mě mrzí, tak jsem alespoň konečně dostala pořádnou průkazku a zjistila konečně svoji krevní skupinu, což byl také jeden z motivů, proč jsem na krev začala chodit. Ano jsem A+! Rozhodovalo se mezi A+ po mamce a 0+ po taťkovi. Vnitřně jsem cítila A, i když jsem doufala v 0, protože s 0+ můžete darovat všem pozitivním krevním skupinám, kdežto s A+ vaše krev poslouží jen A+ a AB+. Ale nevadí i to je super:)

---

Důležité ale je, že vám chci tímto sdělit, že pokud se bojíte darovat krev kvůli bolesti nebo kvůli toho, že si myslíte, že to bude nepříjemné, tak se bojíte zbytečně. Dvě minuty se mi hrabala jehlou v žíle a necítila jsem nic, praskla mi žíla a vůbec to nebolelo. Než jsem tam šla, tak jsem si představovala, jaký je to asi hnusný pocit, když z vás ta krev teče, ale opět - nijaký. Vůbec to necítíte.

Tak proč nedarovat něco co někomu pomůže, když to nebolí, máte toho dostatek a to co darujete, se vám přirozeně v těle obnoví?




You May Also Like

10 komentářů

  1. Také jsem byla jednou darovat krev, nebylo to nic moc, protože mi vadí jehly, ale zvládla jsem to a jsem ráda. Průkaz dárce jsem ale nedostala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je super, že se i tak překonala:) Je to super pocit pak;) A průkazka se dostává až při druhém odběru, tak proto;)

      Vymazat
  2. si statočná, keby sa mne vŕta v žile, tak odpadnem. Ja som bola raz, zle mi bolo, som ležala hore nohami, a mala som krv moc hustú, takže mooc pomaly to išlo, a ruku som si vôbec necítila, takže mi vzali o 50 ml menej ako ostatným, no a ešte aj po odbere som hodinu ležala s nohami hore a točákmi :) ale bola som šťastná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ten pocit po tom je vážně super;) Né každému to musí vždy sednout, ale když dostatečně jíš, piješ a jsi zdravá tak by neměl být problém. Já nad tím vždy přemýšlím, jakože co když mi tentokrát bude špatně nebo tam s sebou někde seknu, ale pak když tam jsem, tak si takovou možnost prostě nepřipouštím;)

      Vymazat
  3. Ja som bola darovať krv len raz, keďže sa mi váha pohybuje väčšinou pod 50, ale inak by som rada, lebo nemám z toho nejaký stres, nebýva mi zle a narozdiel od teba mám viditeľné žily :D. Je to skvelý pocit, keď viem, že niekomu možno pomôžem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda s tou váhou, tak šup pořádně se najíst:D Viditelné žíly jsou rozhodně výhoda v tomhle. Šetří to čas, práci a nervy sestřiček;) Mě to první musí stáhnout a ohmatat tu ruku než nějakou najde:D A ten pocit za to stojí;)

      Vymazat
  4. Jít darovat krev si přeji už od svých 18 let, jenže jsem šla na tetování a po půl roce po tetování jsem šla na další, takže teď už opravdu čekám, až uběhnou zbývající 3 měsíce, abych si mohla splnit svůj sen a stát se dárcem krve :-) Chci jít i na kostní dřeň, ale tady už se trochu bojím, musím přiznat :-D

    Tak děkuji za super informace, jsem zvědavá, jak to bude vypadat u nás. A navíc, také chci zjistit svou krevní skupinu, jsem zvědavá :-) Je to od tebe milý!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krev není opravdu nic hrozného. S tou kostní dření už to asi teda bolí no, měli jsme o tom přednášku ve škole. Můžeš být v registru a třeba celý život nedarovat, pokud se nenajde někdo komu tvoje kostní dřeň pasuje, ale když zavolají tak jdeš na odběr. Ale zase je to takové přímější, protože když už zavolají, tak víš, že někdo konkrétní tvou dřeň potřebuje. Krev je takový příjemný začátek, pokud chceš v budoucnu darovat i něco jiného;) A pocit je to skvělý;) P.S. A na další tetování až po krvi;):D

      Vymazat
  5. Spoustu mých kamarádek chodí darovat krev vcelku pravidelně. Taky bych chtěla někdy jít darovat krev,ale za prvé se toho bojím,jelikož z krve se mi dělá zle a z jehel ještě víc :D a za druhé .. je naše rodina nějaká divná a prostě nám v krvi chybí spoustu vitamínů a takových věcí,takže třeba mamce řekli,že její krev jim je úplně k ničemu :D

    OdpovědětVymazat
  6. Je super, že jsi tam šla. Já jsem byla na plazmě asi před měsícem, a protože byla venku zima, přišla jsem nabalená ve svetru. Bohužel, v místnosti bylo mega vedro a mně se při odebírání udělalo špatně. Na chvíli mě sestřičky položily, otevřely u mě okno a daly mi vypít Calcium. Snažila jsem se, aby mi nebylo špatně, ale nakonec mi odběr přerušily. Naštěstí jsem darovala množství, které se dá použít. Mrzelo mě to, ale to se prostě stane a aspoň vím, že tam příště půjdu jen v triku, poprosím je hned o Calcium a řeknu jim, ať mi otevřou okno. Za půl roku chystám znova a už se moc těším :).
    Můžu to jen doporučit lidem, kteří mají strach z krve, protože já jsem se ho díky tomu zbavila.

    http://moimelea.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek:)